Zdraví není ostuda, ale lhostejnost ano
V naší společnosti se stále častěji setkáváme s tím, že nadváha a obezita už nejsou jen výjimkou, ale spíš běžnou součástí života mnoha lidí kolem nás. Je snadné začít to považovat za normu a přestat o tom přemýšlet.
Osobně mi však přijde důležité znovu se zamyslet nad tím, co to znamená – jak k sobě a ke svému tělu přistupujeme a jakou péči mu věnujeme. Někdy nás okolí a současné trendy mohou svádět k lhostejnosti, aniž si to plně uvědomujeme.
Proto vám dnes přináším text mentora Dušana Tomáše (se kterým spolupracuji), který mě velmi oslovil a ve kterém najdete podněty k zamyšlení o tom, jak přijímat sami sebe s respektem, ale zároveň převzít odpovědnost za své zdraví.
V dnešní době si stále více zvykáme na to, že nadváha a obezita jsou v našem okolí běžnou realitou. Když přijdeme na koupaliště, často už necítíme stud za své tělo, i když je výrazně obézní. Přijímáme sami sebe takoví, jací jsme – což by bylo skvělé, kdybychom tím zároveň neomlouvali neúctu k vlastnímu zdraví.
Je to opravdu sebeláska, když ignorujeme základní potřeby svého těla? Nebo je to spíš tím, že většina lidí kolem nás vypadá podobně, a tím se posouvá hranice toho, co považujeme za "normální"?
Zajímavé je, že mnohým lidem připadá trapné, když mají díru na ponožce, ale necítí totéž, když ukazují tělo, které trpí nadváhou, respektive obezitou – a s tím spojenými zdravotními důsledky. Přitom právě obezita patří mezi hlavní faktory, které ovlivňují kvalitu i délku našeho života.
Nejde o moralizování. Nejde o diety, dokonalé tělo ani dogmatický životní styl. Jde o obyčejný respekt k sobě samému. O ochotu převzít odpovědnost za své zdraví. O pochopení, že tělo je nástroj, který nám umožňuje žít, tvořit a radovat se – a když se o něj nestaráme, dříve či později nám to dá najevo.
Moderní marketing fastfoodových řetězců a lákadel pohodlí nám rozhodování rozhodně neulehčuje. Právě proto je ale klíčové hledat rovnováhu. Nezakazovat si všechno, ale vědomě se hýbat, jíst s rozmyslem a starat se o svou fyzickou i psychickou pohodu.
Tolerovat obezitu jako nový standard života znamená smiřovat se s pomalým vzdáváním se vlastního potenciálu. Měli bychom si položit zásadní otázku:
Neznamená obezita v určitém bodě i to, že jsme se vzdali zájmu o kvalitní, dlouhý život?
Není čas změnit úhel pohledu a místo omlouvání lhostejnosti začít znovu cítit hrdost a spokojenost v každodenním životě?
Dušan Tomáš - coaching a mentoring
Závěr
Tento text není jen o váze nebo vzhledu. Je to pozvání k větší pozornosti vůči sobě samým – k tomu, abychom si vážili svého těla jako základního nástroje pro prožívání života. Péče o sebe není omezení, ale projev úcty a sebelásky, která nám umožňuje žít plnohodnotněji.
Věřím, že každý z nás má v sobě sílu a možnost udělat kroky ke zdravějšímu a spokojenějšímu životu – a to s respektem, trpělivostí a otevřeností.
Pokud vás téma zaujalo, budu ráda, když se podělíte o své myšlenky nebo zkušenosti v komentářích.